V loňském roce jsem absolvoval zatím nejvíce ponorů, hlavně díky krásným zájezdům na Elbu a do Egypta. Zvláště o Egyptských krásách pod hladinou nemusím nikomu vyprávět a když k tomu připočítám ještě téměř bezvětří na lodi, není co řešit a je potřeba jen koukat.
Z technického hlediska jsem ale pomalu získával dojem, že se můj „vývoj“ nějak zastavil, že je to stále stejné a že bych tedy asi potřeboval nějaký impuls, změnu nebo něco. A tak jsem si vymyslel, že by tou změnou mohl být přechod z žaketu na křídlo. A tak následovalo pěkných pár večerů na netu a hledání v inzerátech, pak zas chvilku na stránkách prodejců ale po zjištění ceny opět inzerce a tak to chodilo stále dokola. Stále jsem si říkal, že nemám kam spěchat, jaro je daleko ale cítil jsem, že nervozita stoupá, zvláště když v inzerci nebylo nic vhodného. Možná to také bylo tím, že jsem si stanovil určité parametry a z těch jsem nechtěl slevit.
Uvažoval jsem tak, že tato koupě bude asi moji poslední a tak by to mělo odpovídat delší době používání, tedy „aspoň doufááám“, jak říká klasik. No a tak jednoho dne se, kupodivu ne na běžných potápěčských webech ale na s-inzerci, objevilo nové křídlo od DTD a sice Ring 17. Okamžitě jsem odepsal a trnul, zda si vzápětí nepřečtu, že je již pryč. Nebylo. Člověk je ale zvláštní a tak když jsem zjistil, že je volné, najednou jsem otočil a začal uvažovat, jestli by cena nemohla být nižší. Za zkoušku nic nedám, řekl jsem si a tak jsem paní napsal. Zřejmě se ho chtěla rychle zbavit a tak přikývla. Dvojnásobný úspěch. Následovala jen lehce nervní doba, než jsme se domluvili na způsobu předání a ta vlastně pominula, teprve když jsem křídlo poprvé držel v ruce. Ó jak je krásné, nádherné a nejlepší ze všech. A JE MOJE! Kolikrát jsem si ho doma zkoušel před zrcadlem a ujišťoval se, že to byla dobrá koupě.
Mám tedy křídlo, co dál. Vyzkoušet, co nejrychleji. Je leden, pod led neumím a i kdybych sebral odvahu a chtěl, nemám sucháč. Ale stejně bych nešel, na to se ještě necítím. Nějakých skoro 60 ponorů je zatraceně malá zkušenost. A tak co bazén? To bude lepší a tam si také vyzkouším v klidu i trim a vůbec chování křídla.
Od podzimu mi zbylo v lahvi asi 50 a tak je třeba naplnit a taky jsem si v létě ohryzal obě ústenky na automatikách, tak je třeba je vyměnit. Zajel jsem tedy za Rendou do krámu a požádal ho o revizi. A tak jsme si povídali a povídali a najednou jsme si ukazovali nové automatiky a hadice a další a další. A vlastně bude lepší, když současné, ještě nerevidované vyměním za nové, opět krásné i když ne zas tak levné (tedy z mého pohledu). A už to bylo. Takže místo s revidovanými automatikami jsem odcházel z krámu s komplet novým vybavením a u starých jsme jen vyměnili ústenky. Chudinky. Vždyť udělali svoji službu. Najednou byli nějak míň lesklé, barevné. Ale co, já je již kupoval jako jeté a tak určitě udělali službu nejen mě ale i minimálně jednomu přede mnou. A já je měl taky rád.
A teď už musím do bazénu co nejrychleji. Ve středu je první možnost. Chci aby se mnou šel Kuba, protože potřebuji poradit, pomoct a vůbec konzultace. Jo a taky se samozřejmě chci pochlubit. Zatím jsem se přiznal jen ke křídlu, automatiky budou překvapením. Ale co čert nechtěl, nehodí se to ani mě ani Kubovi. Má totiž právě ve středu narozeniny a já jsem slíbil Laďce, že s ní půjdu do Jazz Docku a zapomněl jsem na to. Tak snad tu příští, bude tam i Renda, takže případná pomoc dvojitá.
Týden se neskutečně vleče ale už je tu zase středa a všechno vypadá, že vyjde. Nakládáme tedy na Libuši vše potřebné a už ujíždíme na Zelený pruh. Renda bohužel nepřijde, nepřijde ani druhý instruktor ale nás už nic nemůže zastavit. A tak se rychle převlékáme a je to tady. Když vše nastrojíme, jdu poprvé do vody. Je to asi klam ale přijde mi to celé lehčí než když jsem měl na sobě žaket. Je pravda, že mám jen 3mm oblek ale to by zas takovou roli hrát nemělo. Uvidíme dál. Takže skok a jsem ve vodě. První dojem? No vlastně nevnímám nic nového. Mlží se mi maska jako předtím, na dně je špína, šatovina ale já nevím, co jsem vlastně čekal. Chvilka zklamání ? To snad ani ne jen jsem si asi představoval, že to bude poznat a hned. Ale jak? Tak znova. Jak se mi dýchá? No, tak vidíš, je to opravdu něco jiného. Žádné tahání jak z vodní dýmky, paráda.
A co dál? Ovládání inflátorem je trochu tužší ale to se asi ochodí. Musím si zvyknout na dávkování do křídla. Zatím mi přijde, že dýcháním to úplně ovládat nejde, lítám nahoru a dolu v příliš velkém rozmezí. Třeba to bude chtít ještě upravit vyvážení. Uvidíme příště. Tentokrát je to opravdu jen o seznámení. A najednou si uvědomuji, že pohyb dopředu jde nějak snadněji. Potvrdí mu to později i Kuba, se kterým si křídla na chvíli vyměníme. Samozřejmě se mi to MOJE zdá lepší. To je samozřejmě subjektivní pocit značně podmíněný vlastnictvím. No tak dobrá, zkouším dál, zvykám si a je mi fajn. Půjde to. Jak jsem říkal, půjčuji křídlo postupně Kubovi i Janě a mám radost. Líbí se mi čím dál, tím víc.
Při dalším ponoru si zkouším i druhou automatiku, trochu mě omezuje v pohybu. Asi to mám nějak špatně oblečené. Zapomněl jsem napsat, že kromě nových dílů jsme taky upravili délku hadice hlavní automatiky podle DIR a také druhou již nebudu vláčet po dně ale bude v pohotovosti hned pod bradou. V brožuře psali, že při troše šikovnosti se ji dám do pusy i bez rukou. Tak zatím mi ta trocha šikovnosti chybí. Snad později.
A už je tu signál, že končíme. Strašně rychle to uteklo a tolik dojmů. Musím do bazénu ještě před sezónou znovu. Takhle do lomu nemůžu a byla by to i škoda. Do sprchy a odnosit věci do auta a jedeme domů. Teprve v autě mám najednou pocit, že jsem unavený a jak se zatopí spal bych. U Kuby poklidíme výbavičku, rozvěsíme mokré věci, rozloučení a domů.
Měl jsem strach, že díky zážitkům nebudu moci usnout ale spíš to vypadalo „jako kdyby do vody hozen“ a spal jsem dřív, než jsem snad ležel. Takže se moc těším na nový podvodní život. Doufám, že mě dobré pocity jen tak neopustí a že jsem měl šťastnou ruku při výběru. Zatím to tak vypadá.
Vláďa
výstižné
(Jakub, 18. 8. 2011 21:07)